Hudba má na Strahově své pevné místo a její tradice zde zůstává živá i v současnosti. V prostředí Strahovského kláštera se dlouhodobě setkává duchovní rozměr s uměleckým prožitkem, a právě proto zde každoročně vzniká koncertní cyklus, jehož cílem je přiblížit krásu hudby široké veřejnosti. Významnou roli v tomto hudebním počinu hraje také obnovený nástroj – chórové varhany, které jsou při koncertech v bazilice součástí dramaturgie.
Letošní II. koncertní sezóna navíc přináší propojení hudebního a liturgického světa, a to především skrze pečlivě zvolená tematická zaměření jednotlivých večerů. První koncert sezóny, který se uskuteční 15. dubna 2026, nabídne velikonoční program pod názvem Velikonoční Alleluja. Program je orientovaný na téma radosti pramenící z Kristova Zmrtvýchvstání. Zazní díla autorů jako J. K. Kuchař a H. I. F. Biber, doplněná o současnou tvorbu Jaroslav Tůma – konkrétně jeho Růžencové sonáty.
Interpretace se ujme houslistka Lucie Sedláková Hůlová, která představí technicky neobvyklé Biberovy Růžencové sonáty. Ty jsou specifické použitím tzv. scordatury – tedy využití techniky hry spočívající v konkrétním přeladění strun například i jejich zkřížením. Tento přístup umožňuje hru i v tóninách s vyšším předznamenáním a otevírá jedinečné zvukové možnosti, zároveň však klade vysoké nároky na interpreta.
Tentokrát na varhanní pozitiv vystoupí sám autor Jaroslav Tůma, jehož podání dodá koncertu další rozměr a hloubku. Jaroslav Tůma, uznávaný koncertní varhaník a profesor Akademie múzických umění v Praze, dodává k programu koncertu:
“Houslové Růžencové sonáty, které zkomponoval rodák ze Stráže pod Ralskem Heinrich Ignaz Franz Biber, jsou pro mnohé muzikanty záhadným počinem, jemuž není snadné porozumět. Soudím tak mimo jiné kvůli tomu, že každá z realizací, jež dnes můžeme potkat na nejrůznějších nahrávkách, zní úplně jinak. Laik by hnedle řekl, že jde o různá díla. Houslový part je sice předepsán jednoznačně, byť s předpokladem různých ladění čtyř strun houslí pro každou sonátu individuálně (scordatury), což bylo kdysi a je i dnes pro houslisty mimořádně komplikované, ale doprovodná basová linka mohla a může být realizována na mnoho způsobů, dokonce za použití celé plejády použitelných nástrojů, a to jednotlivě nebo v ansámblech. Zní violy da gamba, theorba a všelico dalšího, často ve spojení s cembalem, varhanním positivem nebo dokonce s varhanami. Autorem dána je pouze struktura harmonie, a sice pomocí generálbasových číslic, zatímco konkrétní podoba akordické posloupnosti i celkové stylizace doplňujících tónů či ozdob zůstává na libovůli interpretů dnes stejně jako před staletími.
Jednou z možných variant je využití pouze houslí a varhan, k tomu jsme se s Lucií Sedlákovou Hůlovou přiklonili při našem nahrávání v Horní Polici. Zvuk varhan je sám o sobě velkou inspirací, dalším zdrojem konkrétní podoby skladeb a hudebních vět je určitá míra fantazie a představivosti, kterou klávesista může a měl by projevit.
Biber mapuje ve svých Růžencových sonátách biblické příběhy podle tematických rozvrhů Radostného, Bolestného a Slavného růžence, a to vždy po pěti skladbách. Růženec světla, jehož texty ustanovil teprve papež Jan Pavel II., samozřejmě zhudebnit nemohl. Může být tedy krásnou výzvou pokusit se jej zhudebnit, což se i vícekrát už stalo. Na popud Lucie Sedlákové Hůlové jsem se o to také pokusil, aniž bych se cítil svázán přesně Biberovou metodou a aniž bych se zdráhal některých jeho principů naopak využít.
V pěti větách mého Růžence světla nejde o jednotlivé vícevěté sonáty, ale o jeden cyklus. Rezignuji na možnost využití scordatur. Housle jsou naladěny běžným způsobem. Na druhé straně ale pracuji s určitými motivy a stylizačními prvky, které jsou od Bibera odpozorovány. Samozřejmě, že útržkovitě a v nových souvislostech tektonických i formálních. Varhanní part je sice předepsán nikoli jako basso continuo, nýbrž komplexně, ale zároveň poskytuje bezpočet příležitostí k varírování a zdobení. Výrazným prvkem kompozice je paralelnost hudebního toku, kdy housle a varhany na sebe sice bezprostředně reagují v návaznostech, nicméně vůbec nemusí hrát přesně rytmicky a dokonale spolu. Fantazijní způsob přednesu je předpokládán, začnou-li někde housle dřív než varhany či naopak, a nesejdou-li se nástroje zcela přesně, jak mají, není to vůbec na závadu. Vše je napsáno tak, aby rozhodující váhu přinesl konkrétní okamžik provedení, kdy jednou se udá to a příště zase ono. Díky tomuto principu mohou housle znít od oltáře, zatímco varhany hrají z kůru. I v extrémně velkých chrámech je to možné.”
Srdečně vás zveme 15. 4. 2026 od 19:30, tentokrát do Zimního refektáře Strahovského kláštera. Vstupenky jsou k dispozici také online.
