Druhý díl pořadu „Hudba v řádu premonstrátů“, který byl vysílán na ČRo v rámci cyklu Duchovní hudba, nám představuje význačné české hudební osobnosti, jejichž život je spojen se Strahovským klášterem.
Jan Lohelius Öhlschlägel (1724–1788), strahovský premonstrát – skladatel a varhaník
Bohumír Jan Dlabač (1758–1820), strahovský knihovník, výrazná osobnost českého národního obrození, historik, spisovatel, básník a také hudebník (regenschori) a hudební teoretik
Jan Křtitel Kuchař (1751–1829), varhaník na Strahově
Na varhany hrají Vladimír Roubal a Věra Heřmanová.
Hudba v řádu premonstrátů (2/2) • mujRozhlas
Z premonstrátské spirituality
„Jako premonstráti nechceme žít jen minulostí, byť dlouhou a v mnohém inspirující. Tradice zavazuje a je vybídkou pro současnost – stávat se ve spolupráci s Boží milostí uměleckým dílem, a tak být otevřen pro budoucnost, kterou nám Pán přichystal.“
Daniel Peter Janáček, strahovský opat
„Řádový život bývá přirovnáván k cestě hledání tří králů. Tak jako je jednoho dne překvapila a začala přitahovat konstelace hvězd, jako se vydávají na cestu a následují hvězdu, která je přivede k jesličkám, tak jako se jí nechávají vést, jako upadají do pokušení, aby následovali jiné rady a vyptávali se jakéhosi Heroda, jako přistupují k dobrodružství a setrvávají v něm od začátku jako skupina – dva nebo tři –, tak se právě oni stávají modelem řeholního života: fascinace na začátku, vykročení – vydání se na cestu a setrvání na ní přes všechny pouště a těžká období, se všelijakými pokušeními následovat jiné rady a ideály. Nakonec se znovu nalézá směr, a s ním i radost ze života. Tím, jak jsou věrní a vytrvalí, jak věří v hvězdu, získávají na konci odměnu. Nalezli „dítě s jeho matkou Marií, padli na zem a klaněli se mu.“ (Mt 2,11)
Thomas Handgretinger, emeritní generální opat řádu – úvaha „Hledání Boha – bratrství – misie“
Co je podstatou premonstrátské spirituality?
Norbert uposlechl volání Boha Otce a výzvu Ducha svatého a vybral si způsob následování Krista, aby se mu zcela odevzdal s čistým a nerozděleným srdcem. Zachytil Boží hlas a nechal se vtáhnout do Božího tajemství. Přijal Boží království do svého života a dal se do služby evangeliu. Život v duchu sv. Norberta se dá vyjádřit na základě tří biblických podnětů: 1) contemplatio – „hledat Boha“ – nejen v modlitbě, adoraci, ale také v těch, s nimiž sdílíme život. 2) communio – „žít bratrsky“ uprostřed individualistické společnosti. 3) actio – „misie“ na Areopagu dneška, misie založená na pevné zkušenosti s Bohem. Náš premonstrátský život se odehrává v tomto trojím napětí.
Charisma premonstrátů je budování nového Jeruzaléma, tedy komunity bratří, kteří jako apoštolové vytvářejí společenství přitahující ostatní ke Kristu. V moderním jazyce by se to možná dalo vyjádřit jako „duchovní pohostinnost“, která se ovšem bez té fyzické neobejde a je vyjádřením Božího přijetí a péče. Tato zkušenost musí být nejdříve zkušeností jednotlivců v komunitě a pak předávaná.
„Je potřeba zviditelnit tělo církve. Kanovnická komunita je tělem. K vytvoření kanovnického života nestačí dva či tři bratři ztracení v lese, je potřeba, aby se modlitba a bratrská láska zviditelňovaly… Církev dnes občas není vidět, občas ji hledáme, ptáme se, kam se poděla? Celá historie křesťanství je výpravou za zmizelým tělem, tělem Ježíše Krista odneseným od nás v den Nanebevstoupení. Jeho tělo nám chybí, tělo Písma, tělo církve, tělo Kristovy eucharistie. Musíme se stávat tělem, abychom patřili Kristu, abychom byli Ježíšovou Církví, vytvářet tělo je první úkol našeho kanovnického, premonstrátského života.“
Dominik Dauzet O.Praem. – „Úvahy nad společným životem“
Autor článku: Mgr. et. Mag. Christian Martin Pšenička, O.Praem.
