Varhany ve Strahovském klášteře
V klášterní bazilice se nacházejí dvoje varhany.
Chórové varhany, jimiž obnova obojích strahovských varhan začala, mají odlišnou funkci od hlavních chrámových varhan. Jsou určeny především k hudebnímu doprovodu a k podpoře zpěvu řádového společenství shromážděného v kněžišti chrámu, v jehož chóru je tento nástroj vestavěn. Zde je také nejlépe slyšet. Díky umístění a omezené velikosti je jejich zvuk při poslechu z chrámové lodi subtilnější a slabší, než je tomu u velkých varhan. Strahovské chórové varhany patřily v historii vždy k velkým chórovým nástrojům. Obnovený nástroj poskytne varhaníkovi a posluchači díky dvěma manuálům a 24 rejstříkům neobvykle bohatou paletu zvukových barev jednotlivých rejstříků a jejich rozmanitých kombinací pro doprovod liturgie i pro koncertní využití.
Velké varhany si na našem území nadlouho získaly věhlas, a to především díky premonstrátovi Janu Loheliovi Öhlschlägelovi. Ten byl vedle své hudební a skladatelské činnosti i regenschorim strahovského kůru a nadšeným varhanářem. Není divu, že strahovské varhany oceňovala řada významných hudebníků, tím nejslavnějším byl Wolfgang Amadeus Mozart. Jejich obnova přijde na řadu po dokončení stavby menších chórových varhan.
Posvátná hudba byla pro premonstráty vždy nedílnou součástí slavení liturgie a varhanní hudba či doprovod jsou jedny z prostředků, které premonstráti využívají ke chvále Boha. Skříně obou strahovských nástrojů jsou bohatě zdobeny vyobrazeními andělů, často s hudebními nástroji v rukou. Může nám to připomenout mnohé biblické výzvy, zejména ve verších žalmů, které povzbuzují k Boží chvále. Například první verš Žalmu 138 zní:
„Chci tě chválit, Hospodine, celým svým srdcem, budu ti hrát před anděly.“
Písmo svaté na mnoha místech svědčí o andělské chvále. Tušíme, že je to nadšené, šťastné, vynalézavé a stále nové opěvování Boží lásky. Při mši svaté i lidé zpívají hymny, které jsou v Bibli vloženy do úst andělů: Gloria, které andělé zpívali při Ježíšově narození, a Sanctus, které podle Izaiáše provolávají svatí serafové před Božím trůnem.
Strahovští premonstráti jsou povoláni chválit Hospodina v přítomnosti andělů, chválit ho celým srdcem. A jsou si vědomi toho, že žádná hudba ani zvuk žádného hudebního nástroje, ať už je jakkoli povznášející, nedokáže Boha chválit dostatečně. Závěrečný verš Žalmu 150 na samém konci žaltáře jasně konstatuje, že se má k hudebním nástrojům hlavně připojit „všechno, co dýchá“, všechno živé.
Jeden z patronů řádu, svatý Augustin, vidí v hudebních nástrojích svaté, kteří chválí Boha: „Vy, svatí, jste trubka, cimbál, loutna, tympán, chór, struny, varhany a také jásavý spinet, jež vydávají krásné zvuky, neboť hrají v úchvatné harmonii.“