V roce 2027 oslavíme 400leté jubileum přenesení ostatků sv. Norberta z Magdeburgu na Strahov. Při této příležitosti nabízíme odkaz na pořad „Hudba v řádu premonstrátů“, který byl vysílán na ČRo v rámci cyklu Duchovní hudba. Zpěvy a varhanní improvizace jsou ze 2 hudebních nosičů – „Coram angelis psallam tibi Domine“, „Columnae spirituales“ – Duchovní sloupy, vydaných k 900. výročí založení řádu Strahovskou kanonií.
Hudba v řádu premonstrátů (1/2) • mujRozhlas
HIC EST ELECTUM VAS…
„Zde je vyvolená nádoba naplněná Duchem svatým, zde je Norbert, veliký přítel Boží, zde je statečný bojovník, který zápasil s dávným drakem, zde je anděl míru, hlasatel pokání, mocný slovem i skutkem, znameními i zázraky. K tomuto Otci, my (synové a) dcery, k tomuto ochránci, my svěřenci, oddaně přistupme, pokorným hlasem jej prosme a volejme: Svatý Boží, příteli Ženicha, Norberte, Otče a strážce, slávo našeho řádu, svou prosbou nakloň nám Pána, vyslyš nás, Norberte! Těm, kterým dovoluješ jmenovat se tvými (syny a) dcerami, dej znát účinnou milost své přímluvy navěky.“
V úvodu pořadu zaznívá antifona složená u příležitosti přenesení ostatků sv. Norberta, zakladatele premonstrátského řádu, na Strahov v roce 1627. Přednesli ji bratři strahovského konventu pod vedením kantora otce Gorazda Krušiny O.Praem. Slavnostní předehrou na motivy antifony představil nástroj Strahovské baziliky regenschori Vladimír Roubal.
Je darem české církevní provincii, že ostatky sv. Norberta spočívají již bezmála 400 let ve Strahovském klášteře v Praze a že sv. Norbert se stal českým národním patronem. Také skrze něj přišlo do církve obnoveným způsobem evangelium na začátku 12. století a Duch sv. – první dar vzkříšeného Pána – nově mocně zavanul a mnohé přitáhl a přitahuje i dnes k pravdivému následování Ježíše Krista. Premonstrátské komunity se obracejí ke svému zakladateli prostřednictvím antifony „Hic est electum vas“ při každodenní modlitbě officia – chórové modlitbě, která tvoří páteř jejich společného života.
Co všechno se však odehrálo v životě nadaného, ambiciózního a úspěšného mladého muže dříve, než prožil existenciální otřes – transformativní zkušenost, biblicky řečeno „obrácení“?
Máme o tomto zlomu zprávu především v legendě „Vita Norberti B“. Norbert je nejprve formován jako scholár v prostředí Xantenské kolegiátní kapituly, své vzdělání završil v Laonu, intelektuálním centru své doby. Druhorozený šlechtický synek vyrůstal v přelomové době. Žil v době krize – konfliktu, který pulzoval tehdejší společností – vměšování světské moci do církevního života. Snad by se dal stručně charakterizovat jako uchvácení církevního systému feudální mocí. Církví druhé poloviny 11. století hýbe reformní proud, který později historie označí jako „Gregoriánskou reformu“. Dějiny v této i pozdějších epochách ukazují, že skutečná obnova církve přichází skrze svaté, kteří ukazují živou Kristovu tvář. Jistý scholár – Bruno Kolínský – v Remeši opustil výuku, aby se s několika druhy shromáždil v samotě v pohoří Chartreuse… Nějaký Bernard, budoucí Norbertův přítel, se ve stejné době učí číst žalmy a elegantní Ciceronovu latinu ve škole u kanovníků v Saint-Vorle. Později se stane otcem výjimečné řeholní rodiny a opatem v Clairvaux. Norbert slouží u kolínského arcibiskupa a od roku 1110 u císařského dvora. Zde ve formálním klerickém stavu zažívá panský, vnitřně roztříštěný život. Jeho kariéra se však slibně rýsuje.
Norbert je jako dvořan ve středu dění – uprostřed politiky a diplomacie má vhled do eskalujících sporů. Roku 1111 je svědkem vyhrocení konfliktu mezi císařem a papežem. Paschal II. je císařem Jindřichem V. zajat. To Norbertem otřásá, papeže žádá o odpuštění a vnější společenská krize jej vnitřně orientuje na zcela jinou dráhu. Legenda označovaná jako „Vita Norberti B“ popisuje klíčovou událost v mozaice obrácení Norberta. Vše dostává rychlý spád v létě roku 1115. Tehdy byl Norbert doslova vyhozen ze sedla – totiž svým koněm poplašeným prudkou letní bouřkou a úderem blesku. Uprostřed této dramatické události slyší Norbert jasný hlas – „obrať se od zla a konej dobro“ – výzva, která je bodem krystalizujícího duchovního zvratu v jeho životě. V následujícím období 5 let prochází životní konverzí. Norbert hledá – u benediktinů v Bitburgu, u poustevníka Ludolfa na břehu Mosely, stává se strhujícím kazatelem… Bude mnichem, poustevníkem či poutníkem…? Až ho Bůh přivádí skrze přátelství s laonským biskupem Bartolomějem do údolí, kde spočine se svými následovníky. Zde dostává skrze sen znamení – do údolí Prémontré proudí v procesí zástup mužů v bílém, se stříbrným křížem, kadidlem a svícemi. Zde se rodí Norbertovo založení a on mu dává jako základ řeholi sv. Augustina.
„Především, nejmilejší bratří, milujte Boha a po něm bližního, protože tato dvě přikázání jsou nám dána přede všemi jinými a vy je máte v klášteře zachovávat.“
Tato řehole podle Norbertova názoru nejlépe uchovává zářivý ideál prvotní církve – Jeruzalémské komunity, jak o tom hovoří biblická kniha Skutky apoštolů i současné Konstituce premonstrátského řádu: „Apoštolský život znamená mít pod vedením Kristova Ducha jedno srdce a jednu duši, mít všechno společné, setrvávat v učení apoštolů, s Ježíšovou matkou Marií a s bratřími dlít jednomyslně na modlitbách, s radostí lámat chléb, totiž mít eucharistii za střed celého života a vydávat svědectví zmrtvýchvstání Pána Ježíše Krista kázáním, příkladným chováním a všemi způsoby apoštolátu.“
Výzvou pro premonstráty v 21. století je aktualizovat svoje poslání – být srozumitelnými svědky radostné zvěsti.
Autor článku: Mgr. et. Mag. Christian Martin Pšenička, O.Praem.
