Nádherný klášterní kostel premonstrátského kláštera na Strahově v Praze má za sebou dlouhou historii, jejíž součástí byly odedávna také různé varhany. Z významných nástrojů barokního období se bohužel dochovaly pouze varhanní skříně chórových a hlavních varhan. Dochované nástroje pak pocházejí z novější doby a nemohou (resp. nemohly) plnit významné hudební úkoly tohoto důležitého kostela.
V roce 2024 jsme dostali zakázku na stavbu nových chórových varhan do cenné barokní skříně. Pneumatická traktura chórových varhan již nebyla funkční a ani po rozsáhlé opravě nebylo možné očekávat nástroj uspokojivých kvalit, proto byl nástroj z 80. let 20. st. kompletně odstraněn.
Pro nás bylo lákavým úkolem navrhnout a realizovat zde všestranný nástroj, který inspiruje k hraní na nejvyšší úrovni.
Koncepce zvuku:
Nové varhany na jedné straně odkazují na historickou skříň a mají sloužit především k doprovodu zpěvu řeholníků a liturgie, na druhé straně však nabízejí i další rozmanité hudební možnosti a mohou dočasně sloužit i jako náhrada za velké hlavní varhany, pokud bude v budoucnosti realizována jejich renovace.
Výchozím bodem pro naše uvažování o záměru obnovy chórových varhan byla jedinečná historická skříň, kterou pravděpodobně v roce 1687 postavil pražský varhanář Hans Heinrich Mundt. Ta nám prozrazuje ještě něco o původním varhanářském díle. Na základě konstrukce prospektu a dochovaných historických stop ve skříni bylo možné v kontextu českého varhanářství poměrně spolehlivě rekonstruovat koncepci původního díla a obsazení registrů. Tento nástroj nyní slouží jako druhý manuál (pozitiv) nových varhan. Samotný by však nestačil hudebním požadavkům na nový nástroj. Proto jsme za ním v klenuté vedlejší místnosti nainstalovali ještě větší hlavní stroj a pedál.
Dispozice a intonace jsou stylově inspirovány středoněmeckou a jihoevropskou varhanářskou tradicí 18. a 19. století, která se velmi blíží české varhanářské tradici. V období od roku 1730 do roku 1870 zde vznikaly nástroje s vysokou zvukovou kulturou a velmi rozmanitými stylovými možnostmi, na kterých lze dobře interpretovat širokou škálu varhanních skladeb z nejrůznějších epoch. Taková koncepce je tedy vhodná i pro současnou a (doufejme) i budoucí hudební praxi.
Zásadním rysem středoněmecké varhanářské výroby od roku 1730 do konce 19. století je propracovaná intonace četných osmistopých registrů. To umožňuje kombinovat takřka libovolné rejstříky v manuálech a také je spojovat v téměř všech kombinacích. Výsledkem je neuvěřitelné množství smysluplných registrací. Tento základní princip byl ve středním Německu sledován až do romantické varhanářské výroby Friedricha Ladegasta a zahrnuje do značné míry i jazykové rejstříky, což je v naprostém kontrastu s francouzským nebo iberským ideálem zvuku varhan.
Provedení:
Nový nástroj jsme postavili v duchu starého řemeslného umění. Bylo třeba doplnit dříve vyřezané části zadní strany varhanní skříně, stejně jako hrací konzoli s klávesnicemi a rejstříkovými táhly. Ty jsme vyrobili v souladu s českým varhanářským barokním stylem, aby opět vznikl jednotný celkový obraz.
Před konečným stanovením rozměrů píšťal jsme prozkoumali několik srovnatelných historických nástrojů v Čechách a na Moravě a také provedli zvukové zkoušky v chóru baziliky, abychom dosáhli optimálních zvukových parametrů budoucího nástroje.
Hlavní nástroj:
Základem je Principal 8´, posílený Bordunem 16´ a nosnou dutou Flétnou 8´. K tomu je přidána Gamba 8´ a Bifara 8´ jako alikvotní rejstřík k Principalu 8´. Síla a vážnost hlavního stroje je podpořena Trompetou 8´, která však dobře splývá s labiálními rejstříky a v žádném případě nekonkuruje plénu.
Pozitiv:
Dispozice je částečně dána historickými okolnostmi (rozměry původní skříně pozitivu) a my jsme se jí v tomto smyslu řídili. Je do značné míry určena úzkým rozdělením rejstříkových zásuvek na vzdušnici. Kromě krytého rejstříku Copula major 8´ byl navíc přidán pouze registr Salicional 8´.
Pedál:
Hlavní funkcí je samozřejmě basový doprovod. Tento zvukový fundament má zásadní vliv na celkový účinek varhan. Bohužel, silný Violonbas 16´, který je obvyklý v durynském varhanářství, zde není možný. Místnost za historickou skříní varhan v severní věži baziliky neposkytuje dostatečnou výšku pro stavbu tak rozměrného rejstříku. Principalbass 8´ by proto měl tuto funkci převzít, a to jak v síle zvuku, tak i ve smykavém charakteru rejstříku. Pro zvukovou šíři budoucího nástroje jsou nepostradatelné jazykové rejstříky. Posaune 16´ je vyrobena podle konstrukce Silbermanna a Hildebrandta, která podle našeho názoru představuje ideální formu tohoto registru.
Bylo pro nás velkou ctí, že jsme mohli na tomto renomovaném místě postavit nové varhany. Děkujeme našim zadavatelům za projevenou důvěru a vynikající, nekomplikovanou spolupráci. Doufáme, že tyto varhany budou nyní dlouho znít. Ať potěší mnoho lidí bohatou hudbou při různých příležitostech a slouží k slávě Boží.
Soli Deo Gloria!
Stefan Krause a varhanář Joachim Stade, Orgelbau Waltershausen GmbH
Přeloženo z původního článku:
Zum Neubau der Chororgel der Kirche des Prämonstratenserklosters Strahov zu Prag
Die prachtvolle Abteikirche des Prämonstratenserklosters Prag Strahov blickt auf eine lange Geschichte zurück, zu der auch seit alters her verschiedene Orgelbauten gehörten. Von den sicher bedeutenden Instrumenten der Barockzeit blieben leider nur die Orgelgehäuse der Chor- und Hauptorgel erhalten. Die Instrumente selbst stammen aus jüngerer Zeit und können (bzw. konnten) den bedeutenden musikalischen Aufgaben dieser wichtigen Kirche nicht gerecht werden.
Im Jahr 2024 erhielten wir den Auftrag zum Neubau einer Chororgel hinter dem wertvollen Barockgehäuse. Das vorgefundene pneumatische Werk der Chororgel war nicht mehr spielbar und ließ auch bei umfangreicher Instandsetzung kein befriedigendes Instrument erwarten, es wurde komplett entfernt.
Für uns war es eine reizvolle Aufgabe, hier ein vielseitiges Instrument hinein zu komponieren, welches zum Musizieren auf höchstem Niveau inspiriert.
Das Klangkonzept:
Die neue Orgel nimmt einerseits Bezug auf das historische Gehäuse und soll in erster Linie der Begleitung des Gesangs der Ordensbrüder und der Liturgie dienen, andererseits aber auch weitere vielfältige musikalische Möglichkeiten bieten und zeitweilig als Ersatz der großen Hauptorgel dienen können, wenn diese später erneuert wird.
Ausgangspunkt war das historische Gehäuse, vermutlich 1687 vom Prager Orgelbauer Hans Heinrich Mundt errichtet. Es verrät uns noch einiges über das ursprüngliche Orgelwerk. Anhand von Prospektaufbau und Spuren im Gehäuse konnte im Kontext des böhmischen Orgelbaues der Werkaufbau und die Registerbesetzung einigermaßen zuverlässig rekonstruiert werden. Dieses Werk dient nun als zweites Manual (Positiv) der neuen Orgel. Allein hätte es den musikalischen Anforderungen an das neue Instrument nicht genügen können. Deshalb haben wir dahinter in einem gewölbten Nebenraum zusätzlich ein größeres Hauptwerk und Pedalwerk aufgestellt.
Die Disposition und Intonation sind stilistisch an den mittel- und süddeutschen Orgelbau des 18. und 19. Jhd. angelehnt, welcher auch der böhmischen Tradition recht nahekommt. In der Zeit von etwa 1730 bis 1870 wurden hier Instrumente mit hoher Klangkultur und sehr vielfältigen stilistischen Möglichkeiten geschaffen, auf welchen sich eine große Spannweite an Orgelkompositionen verschiedenster Epochen gut darstellen lässt. Somit ist eine solche Konzeption auch für die gegenwärtige und (hoffentlich auch) zukünftige Musizierpraxis gut geeignet.
Wesentliches Kennzeichen jenes mitteldeutschen Orgelbaus von ca. 1730 bis zum Ende des 19.Jhd. ist die Ausarbeitung der Intonation der zahlreich disponierten 8′-Register. Dadurch wird die Gegenüberstellung fast beliebiger Register in den Manualen möglich und ebenso, diese in nahezu allen Kombinationen zusammen zu ziehen. So ergibt sich eine unglaubliche Zahl sinnvoller Registrierungen. Dieses Grundprinzip wurde in Mitteldeutschland bis zum romantischen Orgelbau eines Friedrich Ladegasts verfolgt und schließt weitgehend auch die Zungenregister mit ein, in völligem Gegensatz zu dem französischen oder iberischen Ideal.
Zur Ausführung:
Das neue Werk wurde von uns im Sinne alter Handwerkskunst gefertigt. Die früher herausgesägten Teile der Rückseite des Gehäuses waren zu ergänzen, ebenso die Spielkonsole mit den Klaviaturen und Registerzügen. Diese haben wir entsprechend der böhmischen Barock-Stilistik gefertigt, so dass wieder ein organisches Gesamtbild entstand.
Vor dem endgültigen Festlegen der Pfeifen-Mensuren haben wir einige vergleichbare historische Instrumente untersucht und Klangproben im Raum für eine optimale Anpassung vorgenommen.
Hauptwerk:
Basis ist ein Principal 8′, verstärkt durch einen Bordun 16′ und eine tragfähige Hohlflöte 8′. Hinzu kommt eine Gambe 8′ und ein Bifara 8´ als Schwebungsregister zum Principal. Stärke und Gravität des Hauptwerks werden durch die Trompete 8′ untermauert, die jedoch auch mit den Labialstimmen gut verschmilzt und keineswegs stärkemäßig mit dem Plenum konkurriert.
Positiv:
Die Disposition ist durch die historischen Gegebenheiten teilweise vorgegeben und wurde von uns in dieser Weise befolgt. Sie ist weitgehend von der engen Teilung der Registerschleifen bestimmt. Zusätzlich wurde lediglich neben dem gedeckten 8´-Register zusätzlich ein Salicional 8´ disponiert.
Pedalwerk:
Die wesentliche Funktion ist natürlich die Bassbegleitung, deren Gravität für die Gesamtwirkung der Orgel ganz maßgeblich ist. Leider ist ein kräftig zeichnender Violonbass 16′, wie er im thüringischen Orgelbau üblich ist, wegen der fehlenden Einbauhöhe hier nicht möglich. Der Principalbass 8´ soll deshalb recht kräftig und etwas streichend diese Funktion mit übernehmen. Als Kraftpole sind die Zungenregister unentbehrlich. Die Posaune 16′ ist in der Bauform von Silbermann und Hildebrandt gefertigt, die nach unserer Meinung eine Idealform dieses Registers darstellt.
Es war uns eine große Ehre, an diesem renommierten Ort eine neue Orgel errichten zu dürfen. Wir danken unseren Auftraggebern für das geschenkte Vertrauen und die hervorragende, unkomplizierte Zusammenarbeit. Wir hoffen, dass dieses Orgelwerk nun für lange Zeit erklingen kann. Möge es durch reichliches Musizieren zu den verschiedenen Anlässen viele Menschen erfreuen und Gott zur Ehre dienen.
Soli Deo Gloria!
Stefan Krause und Orgelbaumeister Joachim Stade, Orgelbau Waltershausen GmbH
