Připomeňme si milá slova opata Daniela, která zazněla při slavnostním koncertním večeru s inaugurací nových chórových varhan.
Vaše Excelence, vážený otče arcibiskupe,
Excelence, vzácní hosté, přátelé, sestry a bratři,
dnes prožíváme chvíli, která se v životě naší komunity neobjevuje často: posvětili jsme nové chórové varhany, které budou spoluvytvářet atmosféru tohoto kostela – doufejme, že po desetiletí či staletí. Je to radostná událost. Dovolte mi Vás zde všechny co nejsrdečněji přivítat.
V Konstituci o posvátné liturgii (SSC 120) se píše: „Píšťalové varhany ať jsou v latinské církvi ve velké úctě jako tradiční hudební nástroj. Jejich zvuk dovede dodat církevním obřadům podivuhodný lesk a mocně povznést mysl k Bohu a vyššímu světu.“
Pan kardinál Duka jednou děkoval starým řádům, že uchovávají krásu. Naše nové varhany chtějí být obohacením hudebního a duchovního života na Strahově, chtějí být víc, než jen instrumentem. Hilde Domin napsala ve své básni: „Jíme sice chléb, ale žijeme ze záře, z lesku.“ Na jedné straně potřebujeme materiální věci – chléb – a na druhé straně náš život potřebuje také ideály, spiritualitu, vize, lesk a umění a krásu. Varhany jsou předchutí
nebeské hudby, nechávají nás snít, inspirují nás, jejich zvuk nás vyvádí z našeho času a konečnosti do Boží nekonečné věčnosti.
Před 5 lety, v roce 2020, chórové varhany již nehrály. Velké varhany díky Bohu hrály a ještě pořád hrají, byť jsou zejména z technického pohledu na hraně své životnosti. Proto jsme se rozhodli, že by bylo dobré začít s obnovou obou nástrojů. Jde o velké dílo. V dnešní den, kdy žehnáme nové chórové varhany, se tedy nacházíme zhruba v jedné třetině obnovy.
Máme dnes každopádně veliký důvod chválit a slavit Boha za bohatství jeho darů, jimiž nás ve své dobrotě zahrnuje, poděkovat všem, kteří se jakkoliv podíleli na tomto díle: Christianovi, Vláďovi Roubalovi, Stefanu Klingovi, Štěpánu Svobodovi, panu prof. Tůmovi, firmě Waltershausen, která varhany postavila, v čele s panem
Joachimem Stadem a Stephanen Krausem. Také ovšem Vám všem, kteří jste nás podporovali a podporujete – přítomným i nepřítomným, známým i méně známým, velkým i malým dárcům. Pán Bůh vám odplať vaši štědrost a pomoc svým požehnáním. Budeme prosit o vaši přízeň a pomoc i nadále. Děkujeme moc.
Varhanní nástroj je svou komplexitou vynikajícím symbolem společného díla. Všechny rejstříky a obrovské množství píšťal musí být naintonováno a sladěno tak, aby harmonicky fungovaly jako jeden celek. Rozladěnost působí nesnesitelně. Jako lidé se musíme stále znovu slaďovat do harmonie k chvále Boha a bratrské lásce.
Angelus Silesius to krásně vyjádřil slovy: „Bůh je varhaník, my jsme jeho nástroj“. Prožívejme to, čím jsme: Božími varhanami, nástrojem, která Bůh rozeznívá. Vracejme a stávejme se tím, čím jsme, Božím nástrojem. Ať nám k tomu dnešní koncert dodá trochu radostné motivace!
Děkuji Vám všem.
Your Excellency, dear Father Archbishop,
Your Excellencies, distinguished guests, friends, sisters, and brothers,
Today we are experiencing a moment that does not occur often in the life of our community: we have blessed a new choir organ that will help create the atmosphere of this church – hopefully for decades or centuries to come. It is a joyful event. Allow me to welcome you all most warmly.
The Constitution on the Sacred Liturgy (SSC 120) states: „In the Latin Church the pipe organ is to be held in high esteem, for it is the traditional musical instrument which adds a wonderful splendor to the Church’s ceremonies and powerfully lifts up man’s mind to God and to higher things.“
Cardinal Duka once thanked the old orders for preserving beauty. Our new organ aims to enrich the musical and spiritual life at Strahov; it aims to be more than just an instrument. Hilde Domin wrote in her poem: „We eat bread, but we live on radiance, on splendor.“ On the one hand, we need material things – bread – and on the other hand, our lives also need ideals, spirituality, vision, splendor, art, and beauty. The organ is a foretaste of heavenly music; it lets us dream, inspires us, and its sound takes us out of our time and finiteness into God’s infinite eternity.
Five years ago, in 2020, the choir organ was no longer playing. Thanks to God, the large organ was still playing and continues to play, even though it is on the verge of the end of its service life, especially from a technical point of view. That is why we decided that it would be good to start renovating both instruments. It is a big task.
Today, as we bless the new choir organ, we are about one-third of the way through the restoration. In any case, today we have a great reason to praise and celebrate God for the richness of his gifts, with which he showers us in his goodness, and to thank all those who have participated in this work in any way: Christian, Vláďa Roubal, Stefan Kling, Štěpán Svoboda, Prof. Tůma, and the Waltershausen company, which built the organ, led by Joachim Stade and Stephan Kraus.
And, of course, to all of you who have supported us and continue to support us – those present and those absent, those known and those less known, large and small benefactors. May God reward your generosity and help with His blessings. We will continue to ask for your favor and help. Thank you very much.
The organ, with its complexity, is an excellent symbol of a joint effort. All the stops and the huge number of pipes must be tuned and harmonized so that they function harmoniously as a whole. Discord is unbearable. As human beings, we must continually harmonize ourselves in praise of God and brotherly love. Angelus Silesius expressed this beautifully in his words: „God is the organist, we are his instrument.“ Let us live out what we are: God’s organ, an instrument that God plays. Let us return and become what we are, God’s instrument. May today’s concert give us a little joyful motivation to do so!
Thank you all.
