P. Stefan Kling O.Praem, varhaník, chrámový hudebník – již více než 30 let působí jako organolog a kampanolog v augsburské diecézi a je vedoucím oddělení tzv. chrámové hudby v Augsburgu. Se Strahovským klášterem již spolupracoval při obnově našich zvonů v roce 2020.
Jste kněz, premonstrát – převor kláštera Roggenburg. Jak se stalo, že se celý váš profesní život točí kolem hudby a péče o varhany a zvony?
Na varhany jsem začal hrát ve čtrnácti letech a v osmnácti letech jsem ukončil své vzdělání jako chrámový hudebník na „částečný úvazek“ ve své domovské diecézi Augsburg takzvanou zkouškou C (C-Examen). Na varhany jsem hrál od roku 1952. V hodinách hry na varhany jsem pak pokračoval i po maturitě, během prvních dvou let studia teologie. Když jsem pak vstoupil do premonstrátského řádu, spolubratři z opatství Windberg usoudili, že bych se měl ve hře na varhany vzdělávat i nadále. A tak jsem ve studiu pokračoval jak během noviciátu, tak i později, během dalších let teologických studií v Regensburgu. Mým učitelem zde byl katedrální varhaník Eberhard Kraus. Navštěvoval jsem také různé přednášky a semináře z hudební vědy na univerzitě.
Po roce pastorace ve farnosti a kněžském svěcení mi opatství Windberg umožnilo několikaleté studium církevní hudby a hudební výchovy na Univerzitě katolické církevní hudby v Regensburgu. Během této doby se u mě rozvinul zvláštní zájem o varhany a varhanářství a také vášeň pro zvony.
Co je náplní práce organologa?
V Německu je termín organolog méně obvyklý. Místo toho se toto povolání označuje jako „varhanní expert“ nebo „varhanní poradce“. Jeho práce spočívá v poradenství a podpoře farností, když je třeba provést opravu varhan v kostele. To znamená, že odborník nejprve nástroj navštíví a získá představu o jeho technické a zvukové kvalitě. Poté je vypracována zpráva a farnosti jsou navrženy způsoby a prostředky, jak zjistit, zda a jak lze nástroj opravit či restaurovat, nebo zda je třeba postavit nové varhany. Farnost pak získá nabídky od stavitelů varhan, které odborník na varhany prozkoumá a projedná se zástupci farnosti. Po zadání zakázky staviteli varhan doprovází poradce také průběh prací, tj. navštěvuje dílnu, kde se varhany stavějí. Kontroluje plány, navštěvuje místo stavby varhan v průběhu prací v kostele a na závěr provádí tzv. přejímací zkoušku, aby zjistil, zda se práce podařily a zda bylo vše provedeno správně.
Kromě toho jsou samozřejmě nutné také kontakty a jednání s památkovými úřady, pokud se jedná o chráněný, historický nástroj, a také se zástupci farnosti, kteří musí zajistit financování takového projektu.
Jak se v Německu „vyučíte“ organologem?
V Německu existuje sdružení odborníků na varhany (https://www.orgelexperte.de/), které pro ně nabízí školení. Jedná se o absolvování speciálních několikadenních kurzů v delším časovém úseku, které jsou na závěr potvrzeny zkouškou. Sdružení také každoročně nabízí další vzdělávací kurzy, aby ti, kteří již pracují jako varhanní experti, byli informováni o aktuálních tématech a zůstali tak „up to date“.
Mohl byste popsat stav varhanní kultury v Německu obecně? Kolik je u vás varhanářských firem, existuje nějaká profesní organizace varhanářů, jak je strukturována systematická péče o varhany v diecézích?
V Německu počet nově postavených varhan prudce klesl. Poptávka po nových nástrojích je nízká. Mezitím se také zvažuje, zda nástroje z 50. až 70. let 20. století, které byly dlouho klasifikovány jako špatné, nestojí za zachování a ochranu. Svou roli zde samozřejmě hraje i skutečnost, že finanční zdroje farností se zmenšují a získat peníze na nové varhany je obtížné. V německém varhanářství se proto dnes klade důraz především na opravy a restaurování. Novější oblastí jsou nyní také použité varhany, které jsou při uzavírání kostelů prodávány a následně instalovány jinde.
V současné době je v takzvaném „Bund Deutscher Orgelbaumeister“ – BDO organizováno více než 140 varhanářských dílen.
Existují různá profesní sdružení chrámových hudebníků a varhaníků a v každé diecézi a protestantských regionálních církvích jsou zřízena specializovaná centra pro chrámovou hudbu.
Pro údržbu nástrojů doporučují diecéze a evangelické regionální církve uzavírat smlouvy o údržbě s kvalifikovanými varhanáři, kteří pak jednou ročně nebo jednou za dva roky přijíždějí a provádějí na nástrojích servisní údržbu, která je definována ve smlouvě. Sdružení varhanních odborníků uvádí vzor takové smlouvy o údržbě a péči o varhany na internetu.
Jakou kvalitu od varhan jako profesionál očekáváte – lidově řečeno – na základě jakých parametrů byste řekl: „To jsou dobré varhany!“?
Při hře musíte okamžitě získat dobrý cit, dobrý kontakt s nástrojem. Musíte se (při hře na ně) hned cítit pohodlně. Dobré varhany mají rejstříky, které vás při hře nenudí. To platí stejně pro varhany všech technických systémů – jak pro mechanické, pneumatické, tak i elektrické nebo elektropneumatické nástroje. V každé éře varhanářství existují dobré a bohužel i méně dobré nástroje. A mezi dobrými nástroji se občas najdou skutečné „trefy do černého“, které jsou fantastické.
Můžete nám říci, jak se vyvíjel stav varhan v augsburské diecézi během vašeho působení ve funkci diecézního organologa?
V augsburské diecézi v posledních letech prudce poklesl počet nově postavených varhan, zatímco počet restaurovaných varhan ze všech období výrazně vzrostl. V naší diecézi je poměrně velký počet památkově chráněných varhan. Poměrně dost z nich bylo restaurováno v posledních několika letech mé práce organologa. Tyto projekty jsou vždy napínavé a zajímavé a vyžadují intenzivní dialog se zástupci farností a pracovníky orgánů státní památkové péče.
Proč by se církev měla starat o varhany ještě dnes?
Samozřejmě je možné slavit dobré bohoslužby bez varhan nebo varhanní hudby. V prvním tisíciletí církevních dějin nebyly varhany známy jako nástroj bohoslužeb. Teprve v karolínské době si našly cestu do kostelů na Západě, zatímco naši bratři a sestry v pravoslavných chrámech a liturgiích dodnes nepoužívají při bohoslužbách jiný nástroj než lidský hlas.
Za posledních 1000 let, kdy se varhany staly nástrojem bohoslužeb v západních kostelích a liturgiích, vzniklo významné hudební dědictví, které nelze jednoduše odsunout stranou nebo uložit k odpočinku. Otcové II. vatikánského koncilu správně uznali: „Píšťalové varhany by měly být v latinské církvi chovány ve velké úctě jako tradiční hudební nástroj, neboť jejich zvuk dokáže nádherně umocnit nádheru církevních obřadů a mocně pozvednout srdce k Bohu a nebi.“ (Sacrosanctum Concilium 120, Instruction Musicam Sacram, Instrumentální chrámová hudba). Církev má proto povinnost chránit a udržovat varhany jako liturgickou kulturní hodnotu.
Na projektu obnovy varhan na Strahově jste se podílel od samého počátku. Jak byste zhodnotil celý proces obnovy z pohledu organologa? Bylo moudré rozhodnutí restaurovat nejprve nástroj na kůru?
Myslím si, že bylo správným rozhodnutím nejprve zrenovovat malé varhany na kůru v bazilice a teprve poté rozhodnout o budoucnosti hlavních varhan. Malé chórové varhany byly zcela nefunkční. Na velké varhany se sice ještě denně hraje, ale jsou na pokraji technické životnosti.
Strahovské opatství sestavilo malou komisi odborných poradců, kteří v konstruktivní spolupráci vypracovali současnou koncepci: Na jedné straně opatrný přístup a odkaz na zvuk původních jednomanuálových chórových varhan z období baroka s doplněním druhého manuálu a pedálového stroje, které lze snadno umístit do věžní místnosti za průčelí varhan, a doplnit tak nástroj do větší zvukové koncepce.
Pokud jde o otázku hlavních varhan, které bude nutné později restaurovat, renovovat nebo obnovit, mohou mít zkušenosti získané nyní s chórovými varhanami pozitivní dopad na tento mnohem větší a ještě náročnější projekt.
Bylo obtížné vybrat vhodnou varhanářskou dílnu pro stavbu nových varhan? Jak hodnotíte vybranou firmu Waltershausen?
Vzhledem k významu strahovské baziliky mají odpovědné osoby Strahovského kláštera vysoké nároky, pokud jde o technickou estetiku a zvukovou stránku renovovaných chórových varhan. Ne každá varhanářská dílna může těmto požadavkům na kvalitu plně dostát. Množství stavitelů varhan pro tento projekt proto nebylo příliš velké. Ve dvou výběrových kolech jsme v letech 2022 – 2024 oslovili 8 firem z Německa, Holandska a Rakouska. Po exkurzích za nástroji těchto firem jsme vybírali ze 4 konkrétních návrhů. Rozhodnutí padlo po pečlivém uvážení na firmu Waltershausen.
Zatím jsem se setkal pouze s novým nástrojem od firmy Orgelbau Waltershausen v kostele Herz-Jesu-Kirche ve Výmaru, který je koncipován zcela odlišně než nové strahovské chórové varhany. Na nabídce od Orgelbau Waltershausen mě přesvědčil přístup, který vychází z původní koncepce barokních chórových varhan a respektuje ji, aby ji pak v daných prostorových podmínkách technicky a tónově citlivě a se stejnou estetikou rozšířil. Koncepce, kterou Orgelbau Waltershausen nabízí, slibuje velmi dobrý celkový výsledek.
Nyní znáte Strahovský klášter o něco lépe, možná i situaci varhan v českých zemích. Co byste nám řekl o našem směřování s projektem obnovy varhan z pohledu své celoživotní zkušenosti?
V Čechách se zachovalo velké bohatství historických nástrojů. Samozřejmě, že za komunismu se s nimi často nezacházelo dobře. Ale mnohé z nich nebyly v té době nijak upravovány a zachovaly si tak svou podstatu až do dnešních dnů. Díky pečlivé a kvalitní restaurátorské práci zde lze stále objevit mnoho skrytých pokladů.
Velké varhany strahovské baziliky dokáží přes všechny své nedostatky stále ještě vydávat velmi ušlechtilé a působivé tóny. Věřím, že se i pro tento nástroj najde časem dobré řešení obnovy. Takové řešení, které přesvědčí varhaníky, posluchače i věřící, aby mu věnovali péči, jakou si zaslouží a potřebuje.
