záznam z cyklu „Hudba při Strahovském klášteře“
Výraznou kapitolou hudebního života pulzujícího v nedávné minulosti Strahova – ovšem pozapomenutou, díky pohnutým událostem konce 40. let spojených s nástupem komunistické ideologie – je život a dílo Scholy cantorum, založené Miroslavem Venhodou.
Zpětně hodnotí první kroky mladé Scholy její vedoucí následovně: „Tož před deseti lety, o prázdninách r. 1939 nebylo se Scholou cantorum ještě nic krom dobrého úmyslu zakladatelů a jejich bezesných nocí tlačících starostmi, kde a jak najít chlapce, byt, nejnutnější zařízení, spolupracovníky a – peníze.
Oznámili jsme svůj úmysl v denním tisku. V celé zemi se našli právě jen čtveří rodiče, jimž se náš úmysl zamlouval. Poslali k přijímací zkoušce pět chlapců; šestý si svou budoucnost objevil sám a na rodičích si ji doslova vyškemral, ale když se pak po prázdninách opravdu ocitl v Praze, devítiletý, tři sta kilometrů od mámy – nenacházel v očích tolik slz, kolik sklíčená mysl potřebovala. Div, že sám sebe nezradil.“
(z letáku: Končíme deset let práce, 29.6.1949)
Co Vám Schola cantorum dala do života?
„Bylo to boží řízení, příprava pro život – mé budoucí povolání. Poznal jsem benediktinský řád, chorál, začal se učit na varhany. Pan Jožka nás učil latinu a myslím, že jsme se měli možnost naučit víc než na gymnáziu.“ Říká benediktin P. Radim Valík.
„Nasměrovalo mě to k tomu, že jsem se muzikou nepřestal zabývat celý život. Díky Schole jsem se celoživotně zaměřil na sborové zpívání, k němuž mě přitahovala krása, již je sbor jako nerozdělitelný celek schopen produkovat.
Schola nám dala křesťanský, humanitní základ. Neznamená to, že by asi všichni zůstali věrní rigoróznímu náboženskému životu, ale ten fundament v nás zůstal. Kdyby nic jiného, tak toto byl moc velký vklad.“ Konstatuje Stanislav Pešička.
Přání Nedělních listů (1948) je platné dodnes:
„V dějinách naší duchovní hudby budou mít Schola cantorum a Praporec nepochybně význam veliký. Již dnes je to úcty hodná práce, kterou vykonal Praporec za tři léta svého vycházení. Tím spíše bychom mu přáli co nejvíce přátel, zejména mezi kněžími a varhaníky, neboť se právem domníváme, že kolem něho je možno vytvořit veliké společenství těch, kdo chtějí mít v našich kostelech hudbu umělecky čistou a svatou.“
Zdroj: Český rozhlas
