Hudba doprovázela strahovské premonstráty od založení kláštera v roce 1143 až do dnešní doby. Zprvu se jednalo pouze o jednohlasý zpěv – chorál. Středověké prameny k liturgii pěstované na Strahově se bohužel nedochovaly, ale z období od konce 16. století je k dispozici řada liturgických rukopisů. U jejich vzniku stál tehdejší strahovský opat Jan Lohel, který se v roce 1612 stal pražským arcibiskupem. Sám měl hudební školení, v klášteře v Teplé býval původně varhaníkem. Jako rozhodný zastánce chorálního zpěvu povoloval pro doprovod pouze varhany, jakožto visitátor i v ostatních premonstrátských klášterech.
Když v roce 1627 strahovský opat Kašpar Questenberg přenesl ostatky zakladatele premonstrátského řádu z Magdeburku do Prahy, jejich uvítání v Praze a na Strahově bylo doprovázeno hudební produkcí jak na volném prostranství, tak za doprovodu varhan ve strahovském kostele. Chórový zpěv postupně začal nahrazovat figurální (vícehlasý), a stále více se prosazovaly vedle varhan i jiné instrumenty. Po skončení třicetileté války se na Strahově objevili vedle organisty (varhaníka) i placení laičtí zpěváci a hudebníci. Ti na kůru figurálním pěstovali vícehlasý zpěv a instrumentální hudbu, byť pod dohledem řádového kněze. Zásadní vliv na takové pojetí hudby měla i řádová kolej Norbertinum na Starém Městě pražském, jejíž absolventi často odcházeli na Strahov. Kůr kněžský se zaměřoval na liturgický zpěv a řídil jej kantor.
Skutečnost, že hudba a její provozování představovaly integrální součást života v klášteře, je patrná i v péči o varhany. Ředitel figurálního kůru Jan Lohelius Öhlschlägel (1724–1788), skladatel a varhaník, osobně přestavoval patnáct let původní strahovské varhany, jejichž kvality ocenil i Wolfgang Amadeus Mozart, když na nich improvizoval v roce 1787. Tuto Mozartovu fantazii zapsal neúplně do not jiný strahovský premonstrát Norbert Lehmann, tehdy zástupce varhaníka, v druhé polovině 20. století ji dokomponoval a nahrál Jiří Ropek. Öhlschlägel z vlastních peněz nakupoval hudební instrumenty, z nichž některé se dnes nacházejí v hudební sbírce. Ve stopách Öhlschlägelových pokračoval Bohumír Jan Dlabač (1758–1820), strahovský knihovník, výrazná osobnost českého národního obrození, historik, spisovatel, básník a také hudebník (regenschori) a hudební teoretik, i jeho následovník na kůru a hudební skladatel Gerlacus Jan Strniště (1784–1855).
Doklady o zájmu premonstrátů o hudbu lze nalézt také ve Strahovské knihovně. Jsou zde uloženy nejen iluminované rukopisy, obsahujícími notaci pro bohoslužby katolického ritu, například premonstrátský graduál z let 1608–1611, či výpravný pontifikál Alberta ze Šternberka (1376), ale i nekatolické tituly, jako je litoměřický český utrakvistický graduál z roku 1545, jeden z nejrozměrnějších v Česku dochovaných, či poslední díl jediného dochovaného utrakvistického latinsko-českého pětihlasého graduálu, který sestavili a sepsali v roce 1578 členové kůru sv. Michala v Opatovicích na Novém Městě pražském pod vedením svého představeného Tadeáše Aquilina. Ten navíc působil v předcházejících letech ve Strahovském klášteře jako nejvyšší správní úředník.
Premonstráti se nesoustřeďovali pouze na provozování liturgického zpěvu, ale shromažďovali též hudebniny jiného typu. Ve Strahovské knihovně se nachází sborník církevních i světských notovaných vícehlasých skladeb. Je natolik výjimečný, že ho muzikologové na celém světě nazývají jednoduše Strahovský kodex. Byl sepsán v 60. letech 15. století a obsahuje kompozice připisované slavným dobovým skladatelům, především vlámskému hudebníkovi Johannesovi Touroutovi. Hudba ze sborníku je prováděna a nahrávána dodnes.
To platí i o českých lidových písních, které v poslední čtvrtině 17. století zachoval pro budoucí časy strahovský premonstrát a horlivý sběratel a opisovatel Evermod Jiří Košetický. Ve svém obsažném čtyřsvazkovém díle Quodlibetica zachytil nejen různé duchovní písně a hymny, ale také české popěvky včetně notace nápěvu. V roce 1998 byly tyto české barokní lidové písně zpracovány a za účasti strahovského regenschori Vladimíra Roubala nahrány a vydány komorním souborem Ritornello na CD „Masopust juž nastal“.
Největší část hudebních sbírek se však cíleně ocitla v hudebním archivu. Obsahuje 6233 archivních jednotek a představuje tak jednu z nejpočetnějších hudebních sbírek v Čechách. Její rozsah vznikl tím, že vedle chrámových skladeb, které byly pořízeny pro provoz strahovského kůru, do ní postupem času vplynulo mnoho dalších hudebnin i z farních kostelů, v nichž premonstráti působili (např. Milevsko). Cenné hudebniny byly někdy také odkupovány v aukcích (především za opata Václava Mayera koncem 18. stol.) nebo byly získávány odkazem. Tak vznikl na pražské církevní půdě mimořádně rozsáhlý soubor historických hudebnin. Mezi těmito chrámovými skladbami je dochováno např. téměř 200 rukopisů se skladbami Wolfganga Amadea Mozarta, a jak už takové číslo samo naznačuje, nejedná se jen o skladby chrámové, ale i světské.
Hudební archiv zpřístupňoval veřejnosti především premonstrát Romuald Rudolf Perlík (1882–1947), archivář a knihovník na Strahově. Byl významným hudebním vědcem, zabýval se starší českou hudbou. Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy dosáhl doktorátu, posléze byl jmenován docentem a in memoriam i univerzitním profesorem. Na Strahově pečoval o hudební archiv, který byl hojně navštěvován muzikology, pedagogy z konzervatoře, ale také skladateli a hudebníky. V pamětní knize založené v roce 1920 nalezneme podpisy kupř. světoznámých houslistů a skladatelů Jana Kubelíka (1920) i jeho syna Rafaela (1943), dirigenta, skladatelů Oskara Nedbala (1921), dirigenta a hudebního skladatele Karla Ančerla (1932), dirigenta Václava Talicha a muzikologa Vladimíra Helferta, ze zahraničí přijeli kupř. skladatelé Richard Strauss (1922) a Vincent d’Indy (1925), či pianista a skladatel Conrad Ansorge (1924).
Autor: Mgr. Jan Pařez, Ph.D.
Foto: Archiv Strahovský klášter
