Michael Pospíšil se při své badatelské činnosti zabýval rekonstrukcí staročeských rorátů a v mnoha premonstrátských farnostech asistoval při jejich znovuzavedení. O českých rorátech říká, že se jedná o fenomén, který v minulosti významně přispěl k udržení českého jazyka. Roráty jsou především modlitby používající staré melodie ve spojení se (zbožnými) liturgickými texty, které se od středověku přes renesance používají dodnes. Na počátku jejich vývoje byl gregoriánský chorál. Během staletí procházely změnami a úpravami, díky čemuž vznikly hudebně i textově unikátní zpěvy. Přečkaly několik období, kdy byly téměř zapomenuty nebo dokonce zakazovány. Dnes na mnoha místech prožívají znovuzrození.
Strahovský opat Daniel k tématu rorátů nabízí toto zamyšlení.
Někdo kdysi řekl: „Tam, kde lidé společně doufají a hledají smysl života, zpívají dvě písně. Ta první je „Jednou bylo“ a ta druhá „Jednou bude“. To jsou, myslím, písně o ráji. O tom, který byl, a o tom, který je opět zaslíben. Ty dvě písně jsou „vzpomínka“ a „naděje“. Písně o ráji zpíváme i dnes.
Po celou dobu adventní budou ve strahovské bazilice pravidelně ve středu a v pátek od 5.45 hodin rorátní mše svaté při svíčkách se zpěvem tradičních staročeských rorátů.
